MFD - 4.3.2008 Sport pro radost To má dítě smůlu
Mladá Fronta Dnes 4.3.2008 - autor LENKA NEJEZCHLEBOVÁ
Najít sportovní klub, kde by z dětí nevychovávali vrcholové sportovce, je mnohde téměř nemožné
Praha - Zahrát si s kluky ve sportovním klubu fotbal, ale netrávit na tréninku tři odpoledne v týdnu a na zápasech většinu sobot? Nemožné.
Fenomén, který trápí rodiče zejména ve velkých městech. Je téměř „nadlidský úkol“ přihlásit dítě na sport, aniž by muselo intenzivně trénovat a jezdit každý víkend na utkání. Největší potíž je podle oslovených rodičů u nejoblíbenějších kolektivních sportů, jako je fotbal nebo basketbal.
Alergie na led. Když hrál bývalý reprezentant Martin Hosták profesionálně hokej ve Švédsku, stíhaly jeho dcerky basket, krasobruslení, gymnastiku i balet. „Dětské sporty tam byly na úrovni kroužků, jednou dvakrát týdně,“ vzpomíná.
Po návratu do Hradce Králové přišlo rozčarování. „Chtěli jsme, aby holky pokračovaly. Vedoucí krasobruslení s lítostí oznámila, že děti budou trénovat ,jen‘ čtyřikrát týdně, plus trénink v tělocvičně. A ostatním rodičům se to zdálo málo,“ líčí.
Podobně pochodili na košíkové. Když navrhl trenérovi, jestli by jeho dcery mohly chodit dvakrát týdně, pohoršeně mu odvětil: „Počkejte, my to tady neděláme pro zábavu!“
Krasobruslení tak jedna dcera nechala po pár měsících, druhá vydržela rok a půl. „Nakonec mívala před tréninkem bolesti břicha a kašel. Bylo to psychického původu, měla skoro alergii na led, pocit, že už si sport neužívá, ale že je nucená podávat výkon,“ vysvětluje Hosták.
Podobné peripetie zažila se svým synem i Monika z Prahy. „Max chtěl chodit na fotbal, ale já z něj nechci mít vrcholového sportovce, chceme, aby měl víc zájmů,“ říká matka. Obešli sportovní kluby v Praze 7, kromě prvoligové Sparty.
„Našli jsme malý klub v Holešovicích, i tam by ale musel třikrát týdně na trénink a v sobotu na zápas. Aby chodil jen dvakrát a bez zápasů, to nedovolili,“ pokrčí rameny Monika.
Tak její Max dělá judo. „Člověk pak musí najít sport, po kterém možná to dítě ani tak netouží, ale dá se dělat pro radost,“ dodává.
Zkušený fotbalový trenér dětí Petr Voženílek z TJ Slavoj Vyšehrad strategii klubů brání. „Pokud se děti mají něco naučit, tak i třikrát týdně je málo,“ říká.
„A kluby chtějí vychovávat své vrcholové fotbalisty,“ dodává. Podle něj jsou někdy trochu pohodlní rodiče. „Chtějí jet v sobotu na chatu, tak syn nepůjde na zápas. To je špatně. Když kluk nechce hrát, tak může třeba malovat, ale fotbalu musí dát čas.“
TJ Slavoj prý přijímá i děti, které chodí nepravidelně, pokud rodiče platí příspěvky. „A třeba to kluka chytne. Ale myslím, že když chodí málo a nezlepšuje se, tak ho to přestane nakonec bavit.“
Podle lékaře a fyzioterapeuta Jana Hnízdila není vrcholový sport pro děti zdravý. „Musíme jim nabídnout sport pro potěšení, aby se stal normální součástí jejich života,“ říká. Vrcholovým sportovcům, se kterými sám dřív pracoval, říká „vrcholoví invalidé“.
Vrcholoví invalidé S hrůzou vzpomíná na loňskou lékařskou prohlídku v dětském oddílu krasobruslení. „Děti měly klouby a záda v dezolátním stavu. Led, trampolína, běh, posilovna, tanec. Žádná regenerace. Už teď jsou některé dívky po operaci kloubů,“ vypráví Hnízdil. A nejvíc ho zarazilo, že rodičům to nevadilo, brali to jako daň za budoucí úspěch. Toho se ale dočká tak jedno dítě z deseti. „Odpad je obrovský. Zbudou jen zhuntovaná těla,“ konstatuje lékař.
Naopak absence sportu však podle Hnízdila přináší riziko kriminality, drog, v lepším případě vysedávání u počítače. Střední cesta se však hledá složitě. Sám Hnízdil nepochodil, když chtěl svého sluchově postiženého syna přihlásit na fotbal. „Bylo mu dvanáct, už prý je starý, nevzali ho. Pak koketoval s marjánkou, propadl počítačovým hrám... Naštěstí ho nakonec chytily bicí a dobře to dopadlo.“
Hnízdil kritizuje pražský magistrát, že peníze na sport investuje hlavně do sportu vrcholového. „Místo okázalých akcí, jako je lyžování na Hradčanech nebo olympiáda, by měly vznikat plácky, bazénky a sportoviště pro volný čas.“
Magistrát to odmítá, provoz míst pro rekreační sport prý podporuje. Podle náměstkyně Marie Kousalíkové vzniká projekt, který by měl dostupná místa pro volný čas dětí zmapovat a zveřejnit na webu.